Já i mí kamarádi máme kladný vztah ke všemu co teče (tím nemyslím jen řeky). Proto jsme se po  mnohaletém sjíždění nejdivočejších řek - od Vltavy po Hronrozhodli, že vztah s vodou prohloubíme  směrem dolů od vodní hladiny.

    Přihlásili jsme se do potápěčského kurzu CMAS u instruktora potápění M.A. Po měsících těšení jsme  vyrazili. Kurz měl probíhat na přehradě Hracholusky v posledním týdnu v červnu 2003, kde na nás  čekali širé pláně podvodního světa.Vzhledem k tomu, že člověk je tvor veskrze suchozemský, upozornili  jsme instruktora, že nám nevadí žádná hloubka, ale když se postavíme na nohy musíme mít hlavu nad  vodou. Naše přání se nám vyplnilo jen první den, když jsme trénovali základy v bazénku u jednoho  penzionu, hloubka tam byla jen 1,5 metru a o rozlehlé podvodní říši nemohla být ani řeč.

    Po tréninku v bezpečné náruči bazénku a vstřebání základů teorie jsme se ponořili v přehradě.  Viditelnost koncem června byla překvapující. Se střídavými úspěchy jsme se plazili po dně a ve snaze  udržovat správný vztlak krásně vířili sedimenty ze dna.

    Kochali jsme se velkými škeblemi, malými rybami a shnilými pařezy. Jen přání suchozemců, být  blízko hladině se nám nesplnilo.Výcvik probíhal v hloubce do 6 metrů, ale brzy jsme si zvykli. I večery  byly přívětivé, zázemí zdejšího kempu bylo více než příjemné.

    Po několika dnech jsme úspěšně složili zkoušky praktické i teoretické ( teorie nám šla lépe ). Tímto  jsme se stali potápěčskými embrii držícími první hvězdičku CMAS -

H U R Á

- začíná kariéra sportovních potápěčů -